dokola kolem se vlastně nic neděje

Na bloček jsem nenapsala tak dlouho, že už ani nevím, co psát, z jaké strany začít. Konec školního roku už je za dveřmi (už jen 4 dny, 2 porady, 2 exkurze, 1 maturák, 1 divno-soutěž, 1 bowling a 1 vysvědčení) a vlastně jsem celkem pozitivní. Možná si řeknete, proč bych nebyl akdyž mi začínají 2 měsíce volna, ale ono to tak jednoduché není. Poslední dobou je to pořád nějaké nahánění a nucení někoho k něčemu, papírování a hlavně poslouchání toho jak si všichni pořád jen stěžují. Lidi (řekla bych, že to je snad typická česká vlastnost)  - nebo aspoň ti v mém okolí - mají talent hledat na všem aspoň něco špatného (protože přece nemůžou něco jen tak pochválit). Já se zuby nehty snažím o přesný opak a další takové bych spočítala na prstech ruky. Nechci si ale taky stěžovat, takže přidávám krátký foto příběh který mapuje přibližně poslední dva měsíce.

Občas se něco pokazí....

bonboniéra od Martiny a koťátek
 ...ale pak se zase zadaří...
ve Vysočanech i letos rostou čtyřlístky

... někdy je člověk po kolena v sračkách...
wattové pobřeží, Německo
...a to doslova...
to se prostě musí zažít
...ale pak je zas králem všehomíra...
"Jacku, já letím!", Prachovské skály

 ...někdy člověk potká fakt divný lidi...
taková běžná výzdoba wc na bowlingu v Oytenu
...a někdy dostane k jídlu řízek...
dietní véča v budějovické menze
...někdy se člověk cítí jak mezi mlýnskými kameny...
výlet s 2.A, Český ráj
a někdy je prostě jednička!
kytarové soustředění, Rájec
Takže tak. STOP - negativismu, STOP - sluníčkářství!

velký bratr je vždy s tebou

Myslím, že aktivitu na mém bločku ještě nikdo nezaznamenal. Co už. Tak jak tak bych se s vámi chtěla podělit o jedno šokující toaletní zjištění:

Na záchodě totiž nejsi sám, je tam s tebou velký toaletní bratr!


Představte tu krásu - levný wc papír (8 rolí jen za 49,90 Kč), hebký, příjemný, ekologický a ještě s příběhem!



Tramtadadá! Jsem zpět!

Právě jsem vytáhla z pračky a pověsila prádlo. Všechno bílé - trička, košile, kalhotky. A to stejné jsem udělala s bločkem - tak trochu jsem ho vyprala (a použila i trochu bělidla). Žádné zásadní změny neplánuju, blogové novinky nečekejte (jen to chtělo nový pěkný sešit bez oslích rohů).

Momentálně jsem se vrátila k jednomu ze svých obludných koníčků. Po letech zase koukám na South Park. Myslím, že to znáte všichni - vulgární animák, co dávali tak pozdě v noci, že se na něj vlastně nikdo (i když jsme se o to jako pubertální mláděž snažili) nedíval. Po několika dílech mi ty vulgarismy vždy jaksi začaly vadit, teď je mi to tak nějak jedno (otupělost z mého pracovního prostředí se začíná projevovat). Když od té vulgární části člověk odhlédne, jsou to vlastně krásné příběhy o přátelství, rodině a běžných problémech (skoro).

Hlavní kouzlo South Parku je ale v tom, že opakovaný vtip je vtipem. A stokrát opakovaný vtip je stokrát vtipem.

"Zabili Kennyho!"
"Vy parchanti!"


Taky máte rádi South Park, áááno?