Holky v šatně

Než se dostanu k vlastnímu sdělení, ráda bych vysvětlila o jaké šatně a jakých holkách bude řeč. Možná si představíte pubescentní dívky před hodinou tělocviku nebo skupinu důchodkyň odebírající vaše kabáty před vstupem do kina nebo divadla. Ty ani ty holky to ale nejsou. Situace, kterou chci popisovat, se odehrála v šatně kapely v městském sále na plese. Nejedná se o velké město (ani šatnu), ani o slavnou kapelu (ani slavným město). To tak prostě občas bývá, že kluci muzikanti vezmou s sebou svoje partnerky vyvenčit na ples, poté odejdou hrát, aby byl ples plesem a milé partnerky zůstanou osamoceny v šatně.

Pro dokreslení představy ještě popíšu samotnou šatnu. Maličká místnost s jedněmi dveřmi, jedním oknem (kterým se dá vylézt ven a utéct), dvěma velikými zrcadly, dvěma věšáky, jedním umyvadlem a jedním sprchovým koutem. Uprostřed stojí dva stoly a všude kolem něj jsou židle (minimálně 12). To je základní vybavení. A teď si k tomu přidejte - hromady not a jiných nesmyslných papírů, věšáky ověšené kabáty, bundami, šálami a dalšími oděvy, několik párů bot nedbale poházených po zemi, nespočet tašek, obalů a dalších zavazadel, stoly zaskládané kelímky, lahvemi, skleničkami, rozházené krabičky cigaret a zapalovače, dva plné popelníky (a několik provizorních popelníků z kelímků) a pomalu stoupající modrošedý cigaretový dým (a struny! Dala bych hlavu na to, že se tam válely potrhaný struny).

V šatně sedím já a další 3 holky, který spíš znám než neznám. Kluci odešli hrát - v místnosti jde teda zase vidět, kouř pomalu mizí. Jedna ze slečen se jmenuje Anička - vím o ní dvě věci: patří ke kytaristovi a je kadeřnice. V tuto chvíli si nepamatuju ani její jméno. Dále je tu Markéta, kterou znám vlastně víc než bych potřebovala (jako nic ve zlým) - je totiž neskutečně ukecaná (nenapadá mě ke komu to přirovnat). Třetí je moje jmenovkyně a zpěvačka - aktuálně je jejím hlavním charakterovým rysem nasranost - chce už být doma, celá akce ji štve.

No a o čem se s nima mám asi tak bavit? Chvíli vyčkávám - zpěvačka naštvaně kouká do mobilu, užvaněná něco plácá, kadeřnice se jí snaží skočit do řeči a já sedím, mlčím a sleduju svůj prázdný výraz v protějšim zrcadle.

Tak takdle to nepůjde. Dost.

A pak mě to napadlo! Punčochy. Silonky. Nilonky. Prostě punčocháče.


Až budete někdy v konverzační krizi v ženském kolektivu, vytáhněte punčocháče (nemyšleno doslovně). Co je to za blbost? Je to téma, ke kterýmu máme každá co říct.

Probraly jsme všechno (a neskutečně se u toho zasmály) - velký, malý, oka, materiály, barvy, ceny, označení x den, dva švy vzadu, dva švy vepředu, tipy, triky, trapasy a došlo i na praktické ukázky (jedna je zapoměla doma, druhá měla díru, třetí zatrhaný nitky a čtvrté byly malý).


Punčocháče mi zachránily život - aspoň na jeden večer.

Valentýn

Valentýn - svátek, který lidi (nebo aspoň Čechy) rozděluje stejně jako letošní volba prezidenta. Jedna velká část slaví a hrozně to řeší, druhá velká část zásadně neslaví a ještě na existenci svátku nadává a třetí malinká část zahrnuje ty, kterým je to jedno, kteří tak nějak slaví a neslaví v jednom. (Ta podobnost s volbami je do očí bijící.)


Patřím do té třetí skupiny (ale pouze ohledně Valentýna, na prezidenta přece jen názor mám) a můj boyfriend naštěstí taky. Jistou dávku romantiky má, chtě-nechtě, ráda každá žena a já nejsem výjimkou. Obří romantická gesta mě ale děsí a přivádí do rozpaků. Cestička z růžových lístků vedoucí k posteli by mě možná dokonce naštvala (Proč ničí ty krásný růže? Kdo to bude uklízet? Co kdy to nadělá fleky? Si myslí, že mě oblbne romantikou, když mě chce jen dostat do postele?).




Loni mi boyfriend předal valentýnský dar - tři bonboniéry - se slovy: "V Hrušce (sámoška hned naproti našemu domu) kytky neměli, tak jsem vzal radši víc čokolády." a já mu dala asi pusu (protože si na nic hodnotnějšího nevzpomínám).


Letos jsme se na Valentýna taky celkem předvedli - já mu udělala míchaná vajíčka s obrázkem kečupového srdíčka, a protože jedno srdce je po 11 letech vztahu málo, přidala jsem další srdce vyskládané na talíři z papriky. On se zastavil v Hrušce a koupil výběr sušenek, čokoládiček, buchtiček a pitíček, kterých si tam všiml poprvé (mohli bychom z placu udělat inventuru, ten obchod máme prolezlej skrz na skrz).




Láska přece není o materiálních darech, ale o těch duševních (i když ty materiální jsou taky moc fajn a někdy je ujídám tak dlouho, dokud nezůstane jen obal a upatlané prsty). Druhý den jsem se s plnou pusou sedíc mu na klíně zeptala, jestli si nemám sednout vedle, jestli nejsem moc těžká. "Ne-e, ty můžeš přibrat třeba 20 kilo a mně to vadit nebude, když budeš šťastná. Jen nesmíš začít mít čokoládu radši než mě." 

Žádný strach - prvně jsi Ty, kočka a až pak čokoláda :D


do dokonalosti daleko

Štědrý den máme za 18 dnů...mám tu bordel (měřeno mým měřítkem - hodně mi vadí prach, vodní kámen a aktuálně i pár kousků nádobí ve dřezu - asi neodolám a půjdu to umýt. Jako prach a binec asi vadí každýmu, ale po tom, co jsme už pár domácností viděla, tak tuším, že mi to vadí trochu víc než ostatním), z cukroví jen stále kamenný zázvorky, na pračce pyramida vypranýho prádla k žehlení, stromek nikde, utrhnutá braborka nikde (bude to platit, když ji utrhnu až zítra?)...ale hlavně že mám zabalených x dárků, napsaný vánoční pohledy, ochutnaný další příchutě vánočních punčů, byla jsemna dvou koncertech a nosím vánoční svetr a náušnice (ok, teď ne - teď jsem v pyžamu, ale celý den jsem to měla na sobě).

No, ale nevadí...Vánoce nejsou dokonalé...jsou to prostě Vánoce :) (silná myšlenka na závěr)

Vánoční pošta

...až budeme mít stromeček...

Barevky, buřtky, Brno, turbomošt a Mucha

První adventní neděle 

Bende po desáté


Těším se ve dne v noci

No, fakt...je čtvrt na 1 a já místo spánku ležím, koukám do mobilu a přímo přede mnou tento výhled:


Během posledních dnů jsem stihla zase fůru věcí:

  • dostat pravou předvánoční rýmu (a neříkejte, že k Vánocům a adventu nepatří)
  • sníh!!! (a je to samozřejmě moje zásluha)
  • vyzvednout, vymyslet a zabalit dalších x dárků (žádný spojlery, to ví jen Ježíšek)
  • nechat si vyříznout z nohy jakousi odpornost (a zapravit to originální vánoční výšivkou)
  • dostat adventní kalendář pro fiflenky a fanouškovskej svetr (...fotku doplním)
  • péct s mámou cukroví a ujídat to rozlámaný
  • vzít kočku poprvé ven do sněhu (a podruhé a potřetí...)
  • jít na pravý nafalšovaný venkovský rozsvěcení stromku (jak se do Betléma dostali šmoulové?)
  • ochutnat snídaňovou vánočku k večeři (co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra, víme?)






Jo a taky jsem četla něco o tom, jak je jmelí léčivý - ale o tom až příště :)

...v zázvorovém oparu

Moje těšílkování pokračuje. Téma dárky už začíná být vyřešeno. Ne úplně, ale vypadá to, že se davům v obchodech fakt vyhnu (ufffff!). Od neděle (a to je středa!) jsem stihla soustu typických těšílkovských předvánočních záležitostí:

1) pořídit si kvalitní škrábání, pálení až řezání v krku - aplikovala jsem spoustu zázvoru a citronu (ze kterýho mi do rána naskákaly rozkošný rudý fleky po tvářích) a následně vyrazila i do lékárny. Nechtěla jsem žádný pastilky (vždy si tím odřu jazyk nebo je mi z toho divně od žaludku), tak jsem si vzala sprej. Opomněla jsem svůj silný dávivý reflex, takže jsem se při první použití málem pozvracela a následně složitě vymýšlela, jak to udělat. Příště je poprosím o gilotinu a problém bolavýho krku bude vyřešen. Aktuálně sice trochu popotahuju nad dalším citrusovým lektvarem, ale rozhodla jsem se nemoc vyděsit - pondělním tréninkem, úterním trajdáním po venku a dnešním bosu.

2) skákat ve sněhu! Na zemi sice žádnej, ale ve vzduchu!!!

3) jet s kamarádkou (Leničkáááá!) na vánoční trhy, vypít  tam pár chichi nápojů, sníst nějakou kalorickou hrůzu, zatleskat všem stromkům a pokusit se zazvonit na zvonek (jaksi nezvonil).


4) vyrazit za kulturou - i když tadle teda stála za to. Odyssea zní sice klasicky, ale očividně se dá pojmout i velmi abstraktně. Něco takovýho jsem prostě ještě neviděla....a zároveň jsem se dlouho tak nenasmála jako večer po představení s kolegy. Jsem Odysseus, syn Laerthův!

Takže asi tak...a to ještě nezačal advent!







vánoční těšílek 2017

Během léta a podzimu jsem rozepsala asi 10 příspěvků, žádný nedopsala, nezveřejnila. Zasekla jsem se vždy na tom, že by to chtělo nějaký úvod, když píšu po tak dlouhé době. Teď už se v tom nemíním patlat, takže tadáááá, po 100 letech píšu - smiřte se s tím!

K psaní mě celkem motivovala naše skupina fanatických plánovačů na FB - holky hlavně dělají různý bullet journaly a tak. Nechci zakládat deníček jako povinnost (jak bych to určitě brala), stačí mi moje kresli a maluj a tady na bločku si udělám svůj VÁNOČÍ TĚŠÍLEK.

Advent začne sice až za týden, ale u nás v Bk už svítí stromeček, takže prostě už těšílkuju. A co jsem zatím ze svého vánočního těšení stihla?
  • jít na rozsvícení stromku
  • podívat se na vánoční film (Střihoruký Edward - jeden z mých nej filmů)
  • zabalit první 3 dárky
  • naplnit ptáčkům krmítko
  • vydrhnout dolní půlku kuchyně a troubu
  • upéct zázvorky

  • vystříhat pár sněhových vloček
  • nachystat adventní svíčky

  • provonět byt vánočním olejíčkem




Pokračování příště.... a snad už bude příště venku sníh!

dokola kolem se vlastně nic neděje

Na bloček jsem nenapsala tak dlouho, že už ani nevím, co psát, z jaké strany začít. Konec školního roku už je za dveřmi (už jen 4 dny, 2 porady, 2 exkurze, 1 maturák, 1 divno-soutěž, 1 bowling a 1 vysvědčení) a vlastně jsem celkem pozitivní. Možná si řeknete, proč bych nebyl akdyž mi začínají 2 měsíce volna, ale ono to tak jednoduché není. Poslední dobou je to pořád nějaké nahánění a nucení někoho k něčemu, papírování a hlavně poslouchání toho jak si všichni pořád jen stěžují. Lidi (řekla bych, že to je snad typická česká vlastnost)  - nebo aspoň ti v mém okolí - mají talent hledat na všem aspoň něco špatného (protože přece nemůžou něco jen tak pochválit). Já se zuby nehty snažím o přesný opak a další takové bych spočítala na prstech ruky. Nechci si ale taky stěžovat, takže přidávám krátký foto příběh který mapuje přibližně poslední dva měsíce.

Občas se něco pokazí....

bonboniéra od Martiny a koťátek
 ...ale pak se zase zadaří...
ve Vysočanech i letos rostou čtyřlístky

... někdy je člověk po kolena v sračkách...
wattové pobřeží, Německo
...a to doslova...
to se prostě musí zažít
...ale pak je zas králem všehomíra...
"Jacku, já letím!", Prachovské skály

 ...někdy člověk potká fakt divný lidi...
taková běžná výzdoba wc na bowlingu v Oytenu
...a někdy dostane k jídlu řízek...
dietní véča v budějovické menze
...někdy se člověk cítí jak mezi mlýnskými kameny...
výlet s 2.A, Český ráj
a někdy je prostě jednička!
kytarové soustředění, Rájec
Takže tak. STOP - negativismu, STOP - sluníčkářství!